Kdysi dávno vládl městu Krakovu dobrý a vážený král Krak. Postaral se o to, aby Krakov prosperoval a jeho obyvatelé žili v míru a blahobytu. Záleželo mu na bezpečnosti jeho poddaných. Jednoho dne se však objevil nezvaný host, který vyvolal mezi lidmi zděšení a velký rozruch. Byl obrovský, tělo měl pokryté zelenými šupinami, ocas dlouhý několik metrů, obrovské tlapy a tlamu plnou ostrých zubů. Byl to děsivý Wawelský drak! Už samotný pohled na vetřelce byl mrazivý. Zabydlel se v doupěti pod hradem a začal obyvatelům znepříjemňovat život. Požadoval, aby mu byla jednou týdně obětována tlustá kráva, a pokud mu nebylo vyhověno, šířil spoušť mezi stády ostatních zvířat. Stávalo se mu také, že unášel mladé dívky.
Král nemohl dovolit, aby nesnesitelné monstrum dále ničilo životy obyvatel hradu. Protože byl moudrý a rozumný vládce, nedbal na hlas svých poddaných. Oznámil, že rytíř, který draka porazí, bude bohatě odměněn. Mnozí se o to pokoušeli, ale marně. Jeden po druhém umírali, když se snažili netvora porazit. Dříve o něm slyšeli jen z vyprávění, ale teď museli čelit skutečnému, chrlícímu oheň, s ostrými zuby a drápy.
Dobyvatel Wawelského draka
Situace v krakovské pevnosti se zhoršovala, lidé měli pochmurnou náladu, obávali se dalších akcí plaza a ve stádech začínalo mizet stále více zvířat. Znepokojený král se rozhodl vyzvat draka na souboj. Ale kdo to měl udělat? Informace o pátrání po odvážlivci byly rozeslány do sousedních království. Hledali odvážlivce, který by netvora porazil a na oplátku za tento výkon získal ruku krásné princezny. Do Krakova se začaly sjíždět davy statečných rytířů se šavlemi v rukou, kteří toužili po ruce královy dcery. Bohužel žádný z nich draka neporazil. Krakové začali ztrácet naději, že se Krakov osvobodí z jeho útlaku, když se náhle v království objevil Szewczyk (Švec) Dratewka a oznámil, že ví, jak netvora zabít. Neměl zbroj ani zbraně, ale zoufalý král se přesto rozhodl dát mu šanci.
Švec měl chytrý plán. Zabil tlustého berana a naplnil ho sírou. Hodil si ji na záda a vlezl pod dračí doupě. Zůstal pozorný, proplížil se pod samotným vchodem a co nejtišeji zvíře odhodil. Vypadalo to klamně jako živý tvor, takže drakovi netrvalo dlouho, než se o lačné sousto začal zajímat. Zlákán vůní čerstvého masa vyšel z doupěte a sežral berana. Najednou začala pociťovat obrovskou žízeň. Síra, kterou bylo zvíře naplněno, ho začala pálit natolik, že neustále dýchal oheň. Vrhl se do Visly a pil a pil a pil… Byl čím dál větší, čím dál nafouklejší a ve Visle bylo čím dál víc vody. Najednou se ozvala obrovská rána a drak praskl! Krakov se tak zbavil netvora, který jeho obyvatelům ztrpčoval život. Švec Dratewko zabil wawelského draka a v souladu s královským slibem dostal královu ruku, oženil se s ní a žili spolu šťastně až do smrti.
Kde žil Wawelský drak?
Podle pověsti obýval jeskyni (Dračí jeskyni) na úpatí Wawelu drak Wawelský. Toto místo je možné navštívit i dnes, naštěstí bez obav z konfrontace s monstrem. Vchod do jeskyně bedlivě střeží jeho méně hrozivý dvojník, s nímž se můžete vyfotit na památku, a pokud budete mít štěstí, uvidíte ho chrlit oheň. Celková délka chodeb v jeskyni je 270 m, výška 10 m a celková prohlídková trasa 81 m. Poblíž jeskyně se nachází pamětní deska z roku 1871 připomínající knížete Krakuse, drakobijce. Je to symbolické místo, jedno z nejnavštěvovanějších turistů a velmi oblíbené samotnými Krakovany.
Legenda o wawelském drakovi v polských kronikách
Legendu o wawelském drakovi poprvé zapsal na přelomu 12. a 13. století jeden z nejvýznamnějších kronikářů polských dějin a autor polské kroniky Wincenty Kadłubek. V následujících staletích legendu opakují (pravděpodobně přepsanou od Kadłubka) anonymní kronikáři ze 13. a 14. století. Konkrétně je příběh wawelského draka popsán v Polsko-slezské kronice, Dzierzwské kronice a Kronice polských knížat. Dalším známým kronikářem, který legendu zaznamenal, byl Jan Długosz, který žil v 15. století. V následujících staletích byla legenda o wawelském drakovi mnohokrát zapsána, ale jak už to u legend bývá, jednotlivé verze se lišily. Zajímavé je, že pravdivost legendy byla zpochybněna až v roce 1555. Jako první tak učinil tehdejší tajemník polského krále Zikmunda I. Starého – Marcin Kromer.
